Kaple sv. Josefa, patrona umírajících a dobré smrti, byla postavena v letech 1767–1777 při tehdejší Pražské bráně jako kaple špitální.
Byla tedy majetkem špitálu, který zde existoval od 1. poloviny 17. století a původně stával u Labe, vedle kostela sv. Václava, založeného ve 30. letech 14. století Janem z Dražic. Během třicetileté války byl však poškozen a přestěhován na jihozápadní roh města (dnešní Nerudovy a Riegrovy ulice).
Jedná se o barokní stavbu skládající se z předsíně s jednoduchým portálovým vstupem a z prostoru samotné kaple – čtverhranné místnosti zaklenuté do kopule, zakončené tzv. lucernou se čtyřmi okny.
Vnitřní klenba kopule je vyzdobena malbou od neznámého autora, znázorňující čtyři evangelisty a figurální kompozici Zasnoubení Panny Marie a Útěk do Egypta. Oltář z umělého mramoru pochází z 2. poloviny 18. století.
